Jak jsem se nechal certifikovat - SCJD

Po zhruba půl roce, co jsem dělal certifikát na EJB jsem se nechal opět uvrtat do certifikace. Vybral jsem si SCJD neboť mě z té celé nabídky přišlo, že je nejjednodušší (programovat umím, tak další prográmek do šuplíku už mě nemůže rozházet). Přesto jsem raději šáhl po knížce, která mě dokázala otevřít oči, co že se po mě vlastně chce. Už jsem četl i zábavnější, ale dala se přežít.

Zadání bylo poměrně krátké, o to více jsem si ho ale musel dotvářet a hlavě zdůvodňovat, proč jsem se tak rozhodl. V tomto podle mě spočívá kámen celé certifikace, umět se rozhodnout a své rozhodnutí obhájit. Šlo o kombinaci server, tlustý klient (swing) a práce s vlákny - vypadá to, že tato trojkombinace je základem všech zadání (JavaRanch).

Jedinou věc, kterou jsem se musel učit byla práce s vlákny v Javě5 (zapomeňte na klíčové slovo sychronized). Výborná knížka, kterou mohu doporučit je Java Concurrency in Practice.

Nejhorší období bylo čekání na výsledek, neboť osm pracovních týdnů trvalo chlapcům zkontrolovat, že je řešení ok. Naštěstí mě to dali (373/400). Body jsem ztratil hlavě na GUI (moc jsem se s ním nepáral) a na serverové části (použil jsem sokety a asi čekali RMI).

Pokud se chystáte taky na tuto anabázi, tak vězte, že to bude složitější a časově náročnější, než si původně očekáváte.

Wicket , Grails nebo snad něco jiného?

Na posledním českému JUGu se probíraly webové frameworky. Kontrétně wicket a grails. Za svůj život jsem se setkal s několika frameworky (hlavně struts a jeho klony) a musím říct, že přístup wicketu je mi velice blízký. Programuje se v něm podobně jako ve swingu, se kterým jsem kamarád. Začal jsem začal i číst knížku Wicket in Action, která je tradičně od Manningu skvělá. Škoda, že na projektu na kterém právě vyšívám není povolen.

Naproti tomu grails na mě působil jako totální úlet. Přestože se Vašek Pech snažil, jediné co mě upoutalo je jeho práce s Ideou. Grails jako takový bych rozhodně nebral.