Často si chodím spravovat náladu do knihkupectví - jako správný konzumní člověk. Málokdy odolám a nic si nekoupím. Tentokrát jsem ale šel najisto.
V prvním regále se marketingově podbízel nejnovější Haruki Murakami - Sputnik má láska. Vzhledem k tomu, že jsem od něho přečetl vše co vyšlo v češtině, nešlo ucuknout.
Tentokrát je román docela krátký. Už tradičně je hlavní hrdina samotář, trochu podivín co poslouchá klasickou hudbu a hodně čte. Autor si opět kafkovsky pohrává s čtenářovou trpělivostí. Nejprve nastaví nějakou záhadu a místo aby ji po pár stánkách vysvětlil, tak nastolí další záhadu.
Přiznám se, že jsem hlavní myšlenku úplně nepobral. Předchozí tvorba se mi líbila mnohem více.
