Hned jak se v metru objevily reklamy na novou knížku mého oblíbeného autora (zatím jsem přečetl vše, co vyšlo v češtině), neváhal jsem a knížku koupil.
Nemá asi smysl pitvat, že se mi jeho styl prostě líbí, a snadno se mi identifikuje s hlavním hrdinou. Děj je opět kafkovsky absurdní, ale o tom se jistě dočtete více od
serióznějších kritiků.
Já bych chtěl poukázat na originální hlášky.
Přesto se zdá, že jsou všichni navzájem spojeni sice neviditelným, ale přesto nepopiratelným poutem důvěrné vzpomínky. [s.23]
Sexuální touha, to je pozitivní energie.Pokud ji není jak vybít, hromadí se a hromadí a člověk přestává jasně myslet a narušená je i jeho fyziologická rovnováha. U mužů stejně jako u žen. U žen to navíc vede k nepravidelnostem v menstruaci a nepravidelný cyklus vede zas k psychické labilitě. [s.57]
Já připadá, že ve vás něco je. Anebo že vám naopak něco chybí. To vyjde docela nastejno. [s.60]
Pravil jsem rovnou, že tomu moc nerozumím. Jsem totiž člověk povětšinou upřímný. Když je mi něco jasné, řeknu upřímně, že je mi to jasné, když mi to jasné není, přiznám bez mučení, že to nechápu. Nejasné odpovědi nedávám. Myslím si totiž, že je naprostá většina problémů zaviněná tím, že se někde někdo nejasně vyjádří. A věřím tomu, že na světě mluví tolik lidí vyhýbavě a nejasně proto, že si někde v hloubi duše koledují o problém. [s.61]
Smrti samotné se tolik nebojím. Jak napsal William Shakespeare: kdo letos umře, má pokoj pro příští rok. [s.62]
Její příšerný apetýt připomínal střelbu z těžkého kulometu do kůlny na dříví. [s.107]
"Kdy jsi vlastně naposledy měl nějakou ženskou?" zeptala se mě nakonec. Odklopil jsem v duchu víko své paměťové bedny a chvíli se přehraboval v obsahu. [s.108]
Žádné komentáře:
Okomentovat